Nejlepší restaurace na světě

V Americe jsem objevila opravdu nejlepší restauraci na světě. Jídlo je delikátní, bio a ještě ke všemu zdravé!!! Jen slintejte, bylo to bezkonkurenční!

to žluťoučké je včelí pyl

a naspodu se ukrývala ovocná zmrzlina (samozřejmě bez cukru a mléčných výrobků)

blížím se ke konci, ale porce to byla pořádná!

Ta ovocná zmrzlina byla vyrobená z rozmixovaného zmrzlého ovoce (základem určitě banán). A dohromady nás to všechny zasytilo místo oběda naprosto spolehlivě! This was the best restaurant ever! Love it!!!

Farmer's market-Farmářský trh

Moje sny se stávají skutečností. Jedla jsem pomeranč ze stromu, utrhla jsem si sama citron...

Opravdu je mezi nimi obrovský rozdíl... to, co u nás kupujeme má občas k citronu opravdu daleko.

citronová álej

A tyhle už byly krásně zralé:

Zpátky k Farmer's market. Jedna celá ulice byla uzavřená a skoro všechno mohl člověk ochutnat, více řeknou asi fotky.

A úplně nejkrásnější stánek:

Další ze splněných snů- navštívila jsem pravý americký farmářský trh!

Z Bountiful na jih a zpět... 7.část

Santa Barbara 11. - 16. den
Amerika je úžasná svými možnostmi, vyspělostí a vůbec vším co lidé mohou vymyslet. Jedna věc mi tu ale přece jenom chybí a to jsou nějaká historická jádra měst, malé uličky pro pěší a kouty, ze kterých na vás dýchají staré časy. Většina měst, která jsem měla možnost vidět jsou naplánovaná do čtverců-bloků a skládají se jednoduše z obytné části, kde v takových blocích stojí domy a nebo z nákupních zón... prostě jedete po dálnici a najednou zastavíte u obchodního centra. Určitě to tak není všude, ale takový dojem to ve mě zanechalo a tak jsem neuvěřitelně ocenila St. Barbaru, kde tomu tak moc není. Má historické jádro (Court house- soud) a několik dalších historických budov. Nestojí tam žádné mrakodrapy a nejvyšší budovou je pětipatrová Granada theatre, která byla postavena ještě předtím, než byl vydán zákaz stavby vyšších budov.

výhled z Court house

St. Barbara připomíná i ovzduším trochu Evropu, protože tam je příjemná vlhkost vzduchu (tedy už ne 90%, ale normálních 40%-50%) a stálá teplota celý rok 23°-24°C. Ideální počasí!!!

jedinný rozdíl mezi Evropou a St.Barbarou v oblasti podnebí a vegetace jsou nejspíš ty palmy

Přesně tato histrická místa mi jinde v Americe chyběla:

A vnitřek byl krásný, i když pro nás, evropany, ani tak moc výjimečný nebyl (po shlédnutí interiéru Národního divadla nebo pražského hradu, věřím, že tohle je slabý odvar).

Z Bountiful na jih a zpět... 6.část

10. -11.den z Los Angeles do St.Barbary
V Los Angeles jsme navštívili krásný chrám s výýsokými palmami. 

palmy u chrámu v Los Angeles

Samozřejmě jsme neminuli ani návštěvnické centrum.

Cestou kolem Malibu jsme se zastavili na pláži a udělali si úžasný piknik. Milujeme obchod Trader Joe´s takže jsme se tam vybavili bagetami, šunkou, pickles, krekry, cream cheese (něco jako naše pomazánkové máslo) a pak si už jen užívali sluníčka na pláži. Budovatelé se dali hned do práce...

A jak dopadlo jejich snažení?

bylo to skrz, do té doby než to bráška rozbořil... :-)

Nakonec jsme se šli projít po pláži, původně byl plán běžet, ale to jsme nějak vzdali... nikomu se nechtělo ani se koupat, po Mexiku jsme byli všichni rozmazlení a do špinavého oceánu se nikomu nechtělo. Asi byste nevěřili, co všechno jsem cestou našla:

kdo má chuť na mořské řasy?

Moře toho vyplavovalo stále víc a víc...

řasy? živočich?

neidentifikovatelných útvarů:

asi řasy

Nejlepší byl ale tenhle "asfaltový koláč".

mňam, mňam!

Na molu to bylo ohlušující a zároveň ohromné.

Ten rozhled na oceán!

Z Bountiful na jih a zpět... 5.část

9.-10.den cesta z Mexika do Los Angeles
Pobyt v Mexiku utekl velmi rychle a teď nás čekala cesta do Kalifornie! Původně jsme měli jet po mexickém území jen 3,5 hodiny, ale pojem "mexican international freeway" (mexická mezinárodní dálnice) v Mexiku zřejmě chápou úplně jinak než ve zbytku světa a tak jsme jeli 4 hodiny po polňačce a další půl hodinu bloudili v městě Mexicali, kde nejspíš neznají směrníky a další hodinu čekali v řadě na hranicích. Zážitek to byl opravdu silný, zvláště pro naše zadní části a podvozek auta, které dostaly opravdu zabrat. Snažila jsem se to zdokumentovat, ale omluvte kvalitu... vibrace byly opravdu velké... :D

Jak sladká nám Kalifornie přišla, když jsme konečně přejeli hranice! Pak cesta do Los Angeles. Trvalo to celkem dlouho, až jsme přestali doufat, že Los Angeles uvidíme, ale když jsme se tam konečně dostali opravdu to nešlo přehlédnout- 7 jízdních pruhů v jednom směru a světelná záře všude nad městem. Los Angeles a jeho hlavní třídy přeplněné auty v kteroukoli denní i noční dobu. Večer jsme všichni unavení rádi ulehli do chrámových apartmánů.