Pro uši všechno!

Našla jsem starý rozepsaný příspěvek... tak tady je, ale za chvíli budou nové, s jasným účelem a nebude jich už mnoho a rok a půl pauza! Více v příště.

Počasí dokonalé, teplota kolem 18°C (a bylo to někdy v dubnu), sluníčko, volba to byla jasná: vyrážíme do Štramberka! Na kolech. Přes hory a přes doly, po cestičkách klikatých, mezi voňavými loukami a v záři odpoledního sluníčka se šlapalo... jedna dvě básně. Mně tedy hlavně pomalá báseň, ale bylo to úúúžasné. Znovu jsem si uvědomila jak moc mám ráda českou přírodu a zvláště tenhle náš kraj.

Vyráželi jsme docela pozdě (kolem půl druhé) z Frýdku-Místku a věděli, že se stmívá už v šest... já se zánětem průdušek, nadopovaná zázvorem, jsem si řekla, že mě to buď dorazí nebo to rozchodím. Proto ta pomalá rychlost... ale vidina těch křupavoučkých štramberských uší!!!

Prošli jsme kolem trúby (píše se kroužkované nebo čárkované?) a jejda, ono u je tolik hodin? Utíkala jsem dolů, aby měli ještě někde otevřeno a opravdu jsem je sehnala až v páté cukrárně, všude jinde zavřeno.

Byl z toho překráááásný výlet, vesničky kolem - Palkovice, Kozlovice, Měrkovice to je idyla! I s ovečkami!

Naučit se žít sama se sebou

Ti, kteří mě znají ví jak moc upovídaná jsem. A jak mám stále potřebu se s někým družit, seznamovat, no jednoduše, nejsem žádný "pavouk". A člověk jako já se rozhodne strávit mini dovolenou téměř sama. Nejdříve mě to děsilo, ale myslím, že jsem si tuto výjimečnou příležitost vychutnala naplno.

Jelikož jsou právě jarní prázdniny a já jsem se rozhodla, že nemám nic lepšího na práci (maturita je ještě táákhle daleko) než si udělat dovolenou, ocitla jsem se na jeden celý a půl dalšího dne úplně samotná v Praze (moje dovolování trvalo už vlastně od pátku až do dneška...ale opravdu sama jsem tedy byla v pondělí).

Zde jsou některé mé poznatky:

• neplánovat moc dopodrobna (stejně se všechno ještě tisíckrát změní)
• usmívat se na všechny a na všechno
• užívat si toho, že vás nikdo netahá z obchodu ven ani dovnitř
• můžete si odpočívat kdy chcete a kde chcete a jak dlouho chcete
• klidně můžete jezdit metrem tam a zpátky, zpátky a tam (a nikdo nepozná, že jste úplně ztracení)

Tak se stalo, že jsem strávila podstatnou část dne v botanické zahradě Karlovy univerzity, pár hodin na Vyšehradě kocháním se úúúžasným výhledem na Prahu, procházením se po Hradčanech a jen letmou návštěěvou obchodů... ovšem pravidelnou návštěvou všech pekáren, které byly v dosahu...

Občas je jednoduše příjemné uspořádat si myšlenky, věnovat čas modlitbě, rozjímat a nemluvit.

A užívat si přítomného okamžiku, protože ten je právě teď a nebude se již nikdy opakovat. Takže jsem všemi deseti pro citát, který má moje kamarádka na lednici: "Život je nejistý, začni moučníkem!"

Velkoměsto, lidé, auta, světla, zvuky

Pokračování londýského příspěvku, jednoduše jsem během týdne neměla ani minutku navíc. Přípravy na náš stužkovací večírek vrcholily, ale už je po všem. A povedlo se. Ale o tom příště.

S kamarádkou jsme si od prváku na gymplu slibovaly výlet do Paříže. Nakonec z toho byl výlet do Londýna. Viděly jsme toho spoustu. A já toho spoustu pochopila. Třeba to, že architektura měst je krásná a pozoruhodná, ale pořád to jsou díla lidí. A mě mnohem víc baví obdivovat díla Boží když sedím na louce nebo v lese. A ještě navíc s mým milým. To považuju za dokonalou kombinaci.

Tak se jdu vrhnout na učení, od maturity už opravdu není úniku. There is no escape (jak by řekla naše angličtinářka).

Londýnská

Konečně mám minutku, bude to stručné, fotky stejně řeknou víc.

Ušlapané, unavené, užité Londýna. Ale tři dny stačilo. Bohatě.

Na letišti, díky za krásnou dovolenou!!!

St. Paul Cathedral

A k Big Benu hezky při západu slunce, šlapaly jsme od rána

Můj oblíbený Shakespeare

Ako bolo v Košiciach?

Řídila jsem celou cestu z domu až do Prešova (asi 300 km), řidičské oprávnění vlastním asi měsíc (aby jste si neříkali proč to tady vlastně vůbec zmiňuju). Cestou jsme si udělali zastávku v Martinských holích a šli se projít. 

pozdní podzim

na takovém místě bych jednou chtěla bydlet, jen ta dostupnost v zimě... asi zůstane pouze u snění

 Nedělní procházka po centru Košic "iďeme hore mestom a tuna dole mestom"... možná se to píše jinak, já, chudáček slovenštinou téměř nepolíbená, neviem presně.

veeelká zvonkohra

pouliční jazz kapela

 V Košicích to žije. Jazz for sale. Bylo to úžasné. A mají asi 250 000 obyvatel!

ta figurka nahoře je žebrák, který se na ten dům vyžebral

Pro někoho možná neznámý a vzdálený svět, východní Slovensko. Ale bylo tam nádherně, zvláště potom se skvělými lidmi. Děkujeme za krásné zážitky!

Slavíč v podzimním hávu

Zamilovala jsem si podzim stejně jako můj milý. Je to úchvatné, ty barvy, slábnoucí sluníčko. Úžasné. Na Slavíči bylo v sobotu krásně. A hezky jsem si zařídila na Morávku i zpět. Musím trénovat. A naši jsou skvělí, protože mi tak důvěřují a nechají mě řídit. Mám totiž řidičák čerstvě asi týden!

Letní toulání

Celé léto jsem strávila převážně v přírodě. Bylo tam nádherně. Nedokážu ani popsat ty úžasné, voňavé hodiny na loukách, v lesích, na sluníčko s mými milovanými. Tak požehnané léto nikdy nezapomenu.

A jelikož jsem si tak užívala přírody, na psaní blogu mi nezbyl čas ani nálada... chci to teď aspoň trošku napravit a tak vkládám průřez fotek z celého léta. Ovšem školní rok zase začal, pro mě letos maturitní a tak bude trochu více času na pravidelné příspěvky...snad.

Nejdříve trochu přírody a toulání po Králickém Sněžníku.

Pohled od klášteru Hedeč.

A kaplička Franze Schuberta ve Vysoké.

To snad ani nepotřebuje komentář.

Ve vyšších polohách porostu ubývalo.

A skoro na vrcholu, u pramene Moravy.

A jsme nahoře! Králický Sněžník ve své větrné kráse.

Romantika největší, představte si tu vůni, polední sluníčko a vlahý větřík, otevřená náruč přírody, úchvatné.

Moje oblíbená kombinace barev: žlutá, růžová a zelená.

Ještě jednou výhled od kláštera Hedeč.

Asi nemusím říkat, že se mi vůbec, ale vůbec nechtělo zpátky do civilizace. 

Hukvaldy

Když se konečně vyčasilo, museli jsme vyrazit na kola. Pro některé celodenní výlet, ne však pro nás. My jsme to zmákli za dvě hodinky tam  a hodinku a tři čtvrtě zpět... bylo tam nádherně!

mohutný kořenový systém

výhled na okolní lesy