A mám to za pár !!!

V březnu jsem psala, že se chystám na misii. Byla jsem povolaná sloužit v Canada Calgary Mission.
Mám poslední měsíc před odletem a chytá mě kreativní slina, kdykoliv se octnu doma (což zas tak často nebývá...). "Vařím", "peču" a tvořím (uvozovky, protože se snažím jíst živou, tedy tepelně neupravovanou stravu-ovšem žádní broučci, nebojte) !
Dnes to byly jablečné lněnky, banánové palačinky a lněné krekry. Na sluníčku to je za chvilku usušené. V sobotu jsem zase vyráběla náušnice o sto šest. Taky jsem stihla asi 10 dopisních sad. Fotky i s návody budou brzo. Teď jen několik vzpomínkových snímků z kolového výletu do Kladrub.
Miluju české lesy. Miluju tu vůni. Miluju léto.

Přesně za 32 dní odlétám směr Salt Lake City a začíná moje misie pro Církev Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů na dobu příštích 18 měsíců. Do konce července budu v misionářském výcvikovém středisku v Provu v Utahu, ale potom už směr Kanada, provincie Alberta a oblast od Calgary na jih! 

Dojmů je spoustu a nevím, který si mám vybrat. Na jednu stranu tady nechávám rodinu, se kterou se po celou dobu neuvidím, volat si můžeme jen omezeně a psát maily můžu jednou týdně. Dva roky a kousek se neuvidím se svým nejmilejším, který bude svou misii sloužit v oblasti Skotska a Irska. 

Na druhou stranu to bude úžasná zkušenost, starat se sama o sebe, naučit se vyjít s druhou holkou, se kterou budeme 24 hodin spolu. Ovšem budu mít čas na studium písem, na duchovní věci, které jsou tak důležité, ale v kolotoči normálního života trochu opomíjené. Skvělá příležitost srovnat si všechno v hlavě a především pomáhat druhým. Někoho potěšit, někomu možná vnést radost a klid do života. A nebo se na někoho jen tak usmát. 

Děkuju moc rodičům, kteří mi tuhle možnost dali a já si tedy můžu užít posledních, zcela od starostí běžného života (škola, práce, později děti) oproštěných, svobodných 18 měsíců!

Pro uši všechno!

Našla jsem starý rozepsaný příspěvek... tak tady je, ale za chvíli budou nové, s jasným účelem a nebude jich už mnoho a rok a půl pauza! Více v příště.

Počasí dokonalé, teplota kolem 18°C (a bylo to někdy v dubnu), sluníčko, volba to byla jasná: vyrážíme do Štramberka! Na kolech. Přes hory a přes doly, po cestičkách klikatých, mezi voňavými loukami a v záři odpoledního sluníčka se šlapalo... jedna dvě básně. Mně tedy hlavně pomalá báseň, ale bylo to úúúžasné. Znovu jsem si uvědomila jak moc mám ráda českou přírodu a zvláště tenhle náš kraj.

Vyráželi jsme docela pozdě (kolem půl druhé) z Frýdku-Místku a věděli, že se stmívá už v šest... já se zánětem průdušek, nadopovaná zázvorem, jsem si řekla, že mě to buď dorazí nebo to rozchodím. Proto ta pomalá rychlost... ale vidina těch křupavoučkých štramberských uší!!!

Prošli jsme kolem trúby (píše se kroužkované nebo čárkované?) a jejda, ono u je tolik hodin? Utíkala jsem dolů, aby měli ještě někde otevřeno a opravdu jsem je sehnala až v páté cukrárně, všude jinde zavřeno.

Byl z toho překráááásný výlet, vesničky kolem - Palkovice, Kozlovice, Měrkovice to je idyla! I s ovečkami!

Zpomalit

Vždycky je co dělat, kam spěchat a proč nemít čas na to se zastavit a zklidnit. Tohle se nikdy nezlepší ! Zpytovat svědomí a omluvit se. V klidu si nachystat jídlo a sníst ho jinak než ve stoje nebo v poklusu. Usmát se na lidi kolem sebe a prohodit s nimi pár slov. Tak proč si neužít chvilku klidu?

Tahle je z výletu na Kočičí hrádek ve Slatiňanech. Ideální výlet pro děti... nebo procházku ve dvou (ať už vypadáme jako banditi z Bang nebo ne, bylo tam krásně)!

Ako bolo v Košiciach?

Řídila jsem celou cestu z domu až do Prešova (asi 300 km), řidičské oprávnění vlastním asi měsíc (aby jste si neříkali proč to tady vlastně vůbec zmiňuju). Cestou jsme si udělali zastávku v Martinských holích a šli se projít. 

pozdní podzim

na takovém místě bych jednou chtěla bydlet, jen ta dostupnost v zimě... asi zůstane pouze u snění

 Nedělní procházka po centru Košic "iďeme hore mestom a tuna dole mestom"... možná se to píše jinak, já, chudáček slovenštinou téměř nepolíbená, neviem presně.

veeelká zvonkohra

pouliční jazz kapela

 V Košicích to žije. Jazz for sale. Bylo to úžasné. A mají asi 250 000 obyvatel!

ta figurka nahoře je žebrák, který se na ten dům vyžebral

Pro někoho možná neznámý a vzdálený svět, východní Slovensko. Ale bylo tam nádherně, zvláště potom se skvělými lidmi. Děkujeme za krásné zážitky!

Podzimní uklidnění....

Další fotky ze sobotního výletu s mým nejmilejším... ve shonu pracovního týdne se kochám alespoň fotkou. Podzim je překrásný. Doufám, že už zítra ten slibovaný recept na DOKONALÝ kváskový chleba (tentokrát už je opravdu měkký, s dírečkama a s kůrčičkou).

Slavíč v podzimním hávu

Zamilovala jsem si podzim stejně jako můj milý. Je to úchvatné, ty barvy, slábnoucí sluníčko. Úžasné. Na Slavíči bylo v sobotu krásně. A hezky jsem si zařídila na Morávku i zpět. Musím trénovat. A naši jsou skvělí, protože mi tak důvěřují a nechají mě řídit. Mám totiž řidičák čerstvě asi týden!

Podzimní u nás

Je to tady, podzim v plné kráse. Když jsem šla dnes domů...

A četla jsem úplně skvělou hlášku: "Jez co chceš. A když ti bude někdo říkat něco kvůli tvé postavě, sněz ho taky!" A tak příští příspěvek bude recept na aktualizovaný a k dokonalosti přivedený kváskový chleba! 

Hlady jsem rozhodně netrpěla

slaďoučké bio bio bio maliny

lesní jahody jsou tisíckrát lepší než ty z obchodu

a domácí maliny a rybíz

Byli jsme tak požehnaní krásným počasím a k tomu ještě navíc různými dobrotami...

tahle byla z bratrské lásky

tyhle byly extra hodně zralé (dokládá to ta zplesnivělá v pozadí...)

tahle z mateřské

Jeden z důvodů proč miluju léto celým srdcem! To živé a čerstvé jídlo všude kolem. 

Letní toulání

Celé léto jsem strávila převážně v přírodě. Bylo tam nádherně. Nedokážu ani popsat ty úžasné, voňavé hodiny na loukách, v lesích, na sluníčko s mými milovanými. Tak požehnané léto nikdy nezapomenu.

A jelikož jsem si tak užívala přírody, na psaní blogu mi nezbyl čas ani nálada... chci to teď aspoň trošku napravit a tak vkládám průřez fotek z celého léta. Ovšem školní rok zase začal, pro mě letos maturitní a tak bude trochu více času na pravidelné příspěvky...snad.

Nejdříve trochu přírody a toulání po Králickém Sněžníku.

Pohled od klášteru Hedeč.

A kaplička Franze Schuberta ve Vysoké.

To snad ani nepotřebuje komentář.

Ve vyšších polohách porostu ubývalo.

A skoro na vrcholu, u pramene Moravy.

A jsme nahoře! Králický Sněžník ve své větrné kráse.

Romantika největší, představte si tu vůni, polední sluníčko a vlahý větřík, otevřená náruč přírody, úchvatné.

Moje oblíbená kombinace barev: žlutá, růžová a zelená.

Ještě jednou výhled od kláštera Hedeč.

Asi nemusím říkat, že se mi vůbec, ale vůbec nechtělo zpátky do civilizace. 

Hukvaldy

Když se konečně vyčasilo, museli jsme vyrazit na kola. Pro některé celodenní výlet, ne však pro nás. My jsme to zmákli za dvě hodinky tam  a hodinku a tři čtvrtě zpět... bylo tam nádherně!

mohutný kořenový systém

výhled na okolní lesy