Zobrazují se příspěvky se štítkemmísta. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmísta. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 8. července 2014

Na 18 měsíců do Kanady!

Tak a je to tady definitivně. Na příštích 18 měsíců se přesouvám do Kanady, oblast Calgary a na jih. Budu sloužit misii pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Omlouvám se, že jsem poslední dobou vůbec nepsala, ale pilně jsem se balila a snažila se dokončit všechno možné. Moje zážitky z misii si můžete přečíst na mém misonářském blogu:

https://coolmissionincanada.blogspot.com

Mějte se všichni krásně a těším se na vás v lednu 2016!!!

pondělí 9. června 2014

A mám to za pár !!!


V březnu jsem psala, že se chystám na misii. Byla jsem povolaná sloužit v Canada Calgary Mission.
Mám poslední měsíc před odletem a chytá mě kreativní slina, kdykoliv se octnu doma (což zas tak často nebývá...). "Vařím", "peču" a tvořím (uvozovky, protože se snažím jíst živou, tedy tepelně neupravovanou stravu-ovšem žádní broučci, nebojte) !
Dnes to byly jablečné lněnky, banánové palačinky a lněné krekry. Na sluníčku to je za chvilku usušené. V sobotu jsem zase vyráběla náušnice o sto šest. Taky jsem stihla asi 10 dopisních sad. Fotky i s návody budou brzo. Teď jen několik vzpomínkových snímků z kolového výletu do Kladrub.
Miluju české lesy. Miluju tu vůni. Miluju léto.




Přesně za 32 dní odlétám směr Salt Lake City a začíná moje misie pro Církev Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů na dobu příštích 18 měsíců. Do konce července budu v misionářském výcvikovém středisku v Provu v Utahu, ale potom už směr Kanada, provincie Alberta a oblast od Calgary na jih! 

Dojmů je spoustu a nevím, který si mám vybrat. Na jednu stranu tady nechávám rodinu, se kterou se po celou dobu neuvidím, volat si můžeme jen omezeně a psát maily můžu jednou týdně. Dva roky a kousek se neuvidím se svým nejmilejším, který bude svou misii sloužit v oblasti Skotska a Irska. 
Na druhou stranu to bude úžasná zkušenost, starat se sama o sebe, naučit se vyjít s druhou holkou, se kterou budeme 24 hodin spolu. Ovšem budu mít čas na studium písem, na duchovní věci, které jsou tak důležité, ale v kolotoči normálního života trochu opomíjené. Skvělá příležitost srovnat si všechno v hlavě a především pomáhat druhým. Někoho potěšit, někomu možná vnést radost a klid do života. A nebo se na někoho jen tak usmát. 

Děkuju moc rodičům, kteří mi tuhle možnost dali a já si tedy můžu užít posledních, zcela od starostí běžného života (škola, práce, později děti) oproštěných, svobodných 18 měsíců!

úterý 6. května 2014

Pro uši všechno!

Našla jsem starý rozepsaný příspěvek... tak tady je, ale za chvíli budou nové, s jasným účelem a nebude jich už mnoho a rok a půl pauza! Více v příště.

Počasí dokonalé, teplota kolem 18°C (a bylo to někdy v dubnu), sluníčko, volba to byla jasná: vyrážíme do Štramberka! Na kolech. Přes hory a přes doly, po cestičkách klikatých, mezi voňavými loukami a v záři odpoledního sluníčka se šlapalo... jedna dvě básně. Mně tedy hlavně pomalá báseň, ale bylo to úúúžasné. Znovu jsem si uvědomila jak moc mám ráda českou přírodu a zvláště tenhle náš kraj.



Vyráželi jsme docela pozdě (kolem půl druhé) z Frýdku-Místku a věděli, že se stmívá už v šest... já se zánětem průdušek, nadopovaná zázvorem, jsem si řekla, že mě to buď dorazí nebo to rozchodím. Proto ta pomalá rychlost... ale vidina těch křupavoučkých štramberských uší!!!



Prošli jsme kolem trúby (píše se kroužkované nebo čárkované?) a jejda, ono u je tolik hodin? Utíkala jsem dolů, aby měli ještě někde otevřeno a opravdu jsem je sehnala až v páté cukrárně, všude jinde zavřeno.



Byl z toho překráááásný výlet, vesničky kolem - Palkovice, Kozlovice, Měrkovice to je idyla! I s ovečkami!

středa 26. února 2014

Naučit se žít sama se sebou

Ti, kteří mě znají ví jak moc upovídaná jsem. A jak mám stále potřebu se s někým družit, seznamovat, no jednoduše, nejsem žádný "pavouk". A člověk jako já se rozhodne strávit mini dovolenou téměř sama. Nejdříve mě to děsilo, ale myslím, že jsem si tuto výjimečnou příležitost vychutnala naplno.

Jelikož jsou právě jarní prázdniny a já jsem se rozhodla, že nemám nic lepšího na práci (maturita je ještě táákhle daleko) než si udělat dovolenou, ocitla jsem se na jeden celý a půl dalšího dne úplně samotná v Praze (moje dovolování trvalo už vlastně od pátku až do dneška...ale opravdu sama jsem tedy byla v pondělí).


Zde jsou některé mé poznatky:

  • neplánovat moc dopodrobna (stejně se všechno ještě tisíckrát změní)
  • usmívat se na všechny a na všechno
  • užívat si toho, že vás nikdo netahá z obchodu ven ani dovnitř
  • můžete si odpočívat kdy chcete a kde chcete a jak dlouho chcete
  • klidně můžete jezdit metrem tam a zpátky, zpátky a tam (a nikdo nepozná, že jste úplně ztracení)
Tak se stalo, že jsem strávila podstatnou část dne v botanické zahradě Karlovy univerzity, pár hodin na Vyšehradě kocháním se úúúžasným výhledem na Prahu, procházením se po Hradčanech a jen letmou návštěěvou obchodů... ovšem pravidelnou návštěvou všech pekáren, které byly v dosahu...

Občas je jednoduše příjemné uspořádat si myšlenky, věnovat čas modlitbě, rozjímat a nemluvit.

A užívat si přítomného okamžiku, protože ten je právě teď a nebude se již nikdy opakovat. Takže jsem všemi deseti pro citát, který má moje kamarádka na lednici: "Život je nejistý, začni moučníkem!"






středa 19. února 2014

Zpomalit

Vždycky je co dělat, kam spěchat a proč nemít čas na to se zastavit a zklidnit. Tohle se nikdy nezlepší ! Zpytovat svědomí a omluvit se. V klidu si nachystat jídlo a sníst ho jinak než ve stoje nebo v poklusu. Usmát se na lidi kolem sebe a prohodit s nimi pár slov. Tak proč si neužít chvilku klidu?


Tahle je z výletu na Kočičí hrádek ve Slatiňanech. Ideální výlet pro děti... nebo procházku ve dvou (ať už vypadáme jako banditi z Bang nebo ne, bylo tam krásně)!





úterý 29. října 2013

Ako bolo v Košiciach?



Řídila jsem celou cestu z domu až do Prešova (asi 300 km), řidičské oprávnění vlastním asi měsíc (aby jste si neříkali proč to tady vlastně vůbec zmiňuju). Cestou jsme si udělali zastávku v Martinských holích a šli se projít. 

pozdní podzim

na takovém místě bych jednou chtěla bydlet, jen ta dostupnost v zimě... asi zůstane pouze u snění
 Nedělní procházka po centru Košic "iďeme hore mestom a tuna dole mestom"... možná se to píše jinak, já, chudáček slovenštinou téměř nepolíbená, neviem presně.


veeelká zvonkohra

pouliční jazz kapela
 V Košicích to žije. Jazz for sale. Bylo to úžasné. A mají asi 250 000 obyvatel!

ta figurka nahoře je žebrák, který se na ten dům vyžebral



Pro někoho možná neznámý a vzdálený svět, východní Slovensko. Ale bylo tam nádherně, zvláště potom se skvělými lidmi. Děkujeme za krásné zážitky!

středa 16. října 2013

Podzimní uklidnění....


Další fotky ze sobotního výletu s mým nejmilejším... ve shonu pracovního týdne se kochám alespoň fotkou. Podzim je překrásný. Doufám, že už zítra ten slibovaný recept na DOKONALÝ kváskový chleba (tentokrát už je opravdu měkký, s dírečkama a s kůrčičkou).



neděle 13. října 2013

Slavíč v podzimním hávu




Zamilovala jsem si podzim stejně jako můj milý. Je to úchvatné, ty barvy, slábnoucí sluníčko. Úžasné. Na Slavíči bylo v sobotu krásně. A hezky jsem si zařídila na Morávku i zpět. Musím trénovat. A naši jsou skvělí, protože mi tak důvěřují a nechají mě řídit. Mám totiž řidičák čerstvě asi týden!






čtvrtek 10. října 2013

Podzimní u nás

Je to tady, podzim v plné kráse. Když jsem šla dnes domů...



A četla jsem úplně skvělou hlášku: "Jez co chceš. A když ti bude někdo říkat něco kvůli tvé postavě, sněz ho taky!" A tak příští příspěvek bude recept na aktualizovaný a k dokonalosti přivedený kváskový chleba! 

středa 9. října 2013

Čajíčková


Někdo nám "popisuje" město. Dala jsem si za úkol ulovit co nejvíce nápisů. Jaká pravda tenhleten, nemyslíte?


A čaj od kamarádky. Jsem tak vděčná za lidi kolem sebe! Jsou všichni tak skvělí.

neděle 29. září 2013

A ještě jednou svatební





To jsem si nemohla nechat pro sebe! To je snad škoda sníst, ne? Ale pěkně to krájeli...
Ty fotky prostě jenom srší radostí, nemyslíte?

sobota 28. září 2013

Sprechen Sie Deutsch?





Londýnské ukulele. Zcela neskrytě na lavici.Naše hodiny němčiny baví asi jenom mě... ale baví a mamušenka mi včera odpoledne koupila dvě nové učebnice! Už jsem se na ně vrhla a spolykala první kapitolu. Díky, mami.





středa 25. září 2013

Svatební




V sobotu jsme byli s mým milým na svatbě, vdávala se kamarádka! Ten čas ale letí... Společně jsme vyráběli svatební blahopřání, ta kresba je samozřejmě jeho dílo, já jsem tiskla pozadí a kompletovala.
Dokud je smrt nerozdělí.
Tak spoustu šťastných chvil!






úterý 3. září 2013

Letní toulání

Celé léto jsem strávila převážně v přírodě. Bylo tam nádherně. Nedokážu ani popsat ty úžasné, voňavé hodiny na loukách, v lesích, na sluníčko s mými milovanými. Tak požehnané léto nikdy nezapomenu.

A jelikož jsem si tak užívala přírody, na psaní blogu mi nezbyl čas ani nálada... chci to teď aspoň trošku napravit a tak vkládám průřez fotek z celého léta. Ovšem školní rok zase začal, pro mě letos maturitní a tak bude trochu více času na pravidelné příspěvky...snad.

Nejdříve trochu přírody a toulání po Králickém Sněžníku.


Pohled od klášteru Hedeč.


A kaplička Franze Schuberta ve Vysoké.


To snad ani nepotřebuje komentář.


Ve vyšších polohách porostu ubývalo.




A skoro na vrcholu, u pramene Moravy.



A jsme nahoře! Králický Sněžník ve své větrné kráse.


Romantika největší, představte si tu vůni, polední sluníčko a vlahý větřík, otevřená náruč přírody, úchvatné.


Moje oblíbená kombinace barev: žlutá, růžová a zelená.


Ještě jednou výhled od kláštera Hedeč.


Asi nemusím říkat, že se mi vůbec, ale vůbec nechtělo zpátky do civilizace.