Doma!!!!

Jsem doma. Když přecházím silnici tak auta ještě zrychlí zatímco v Kanadě vám zastaví, když se na silnici jen podíváte.

Užívám si toho, že můžu jít běhat. Kdy chci. Můžu si dát k jídlu, co chci a kdy chci. Můžu obejmout maminku a poprat se s bráchou. Skoro kdykoliv chci. Můžu číst písma déle než hodinu a nemusí to být od osmi ráno.

Moje misie skončila. Moje misie na plný úvazek. Bylo to nejtěžších a zároveň nejlepších osmnáct a půl měsíce života. Užila jsem si úplně každou chvilku a vím, že jsem to všechno prožila, abych se něčemu mohla naučit.

Uvědomila jsem si, že jedinou stálicí v celém vesmíru je jedině Bůh. Všechno ostatní včetně daní, nemocí, smrti, východu a západu slunka je pomíjivé.

Vím, že rodina a přátelé jsou opravdu to nejcennější, co máme.

Došlo mi, že nemohu soudit lidi podle prvního dojmu nebo podle toho, jak se momentálně rozhodují, protože je potřeba odlišit lidi od jejich chování. Hřích od hříšníka.

Jsem nesmírně vděčná, že jsem tuto příležitost měla a nikdy bych ji za nic na světě nevyměnila.

Děkuju všem, kteří mi vytrvale celou dobu psali, četli moje maily, modlili se za mě a zvláštní dík patří mým nejbližším, kteří i ty čokoládíčky posílali.

Děkuju mamince, která všechno tohle umožnila, maily četla, přeposílala, mně psala úplně každý týden (kéž byste si některé mohli přečíst... stránkový popis martyria s masařkou v bytě opravdu stál za to!) a starala se o to, abych vždy měla dostatečný přísun české čokolády.

Od teď tedy opět budu přispívat tady!!! Omlouvám se všem náhodným i pravidelným čtenářům za osmnácti měsíční pauzu... :)

Na 18 měsíců do Kanady!

Tak a je to tady definitivně. Na příštích 18 měsíců se přesouvám do Kanady, oblast Calgary a na jih. Budu sloužit misii pro Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Omlouvám se, že jsem poslední dobou vůbec nepsala, ale pilně jsem se balila a snažila se dokončit všechno možné. Moje zážitky z misii si můžete přečíst na mém misonářském blogu:

https://coolmissionincanada.blogspot.com

Mějte se všichni krásně a těším se na vás v lednu 2016!!!

A mám to za pár !!!

V březnu jsem psala, že se chystám na misii. Byla jsem povolaná sloužit v Canada Calgary Mission.
Mám poslední měsíc před odletem a chytá mě kreativní slina, kdykoliv se octnu doma (což zas tak často nebývá...). "Vařím", "peču" a tvořím (uvozovky, protože se snažím jíst živou, tedy tepelně neupravovanou stravu-ovšem žádní broučci, nebojte) !
Dnes to byly jablečné lněnky, banánové palačinky a lněné krekry. Na sluníčku to je za chvilku usušené. V sobotu jsem zase vyráběla náušnice o sto šest. Taky jsem stihla asi 10 dopisních sad. Fotky i s návody budou brzo. Teď jen několik vzpomínkových snímků z kolového výletu do Kladrub.
Miluju české lesy. Miluju tu vůni. Miluju léto.

Přesně za 32 dní odlétám směr Salt Lake City a začíná moje misie pro Církev Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů na dobu příštích 18 měsíců. Do konce července budu v misionářském výcvikovém středisku v Provu v Utahu, ale potom už směr Kanada, provincie Alberta a oblast od Calgary na jih! 

Dojmů je spoustu a nevím, který si mám vybrat. Na jednu stranu tady nechávám rodinu, se kterou se po celou dobu neuvidím, volat si můžeme jen omezeně a psát maily můžu jednou týdně. Dva roky a kousek se neuvidím se svým nejmilejším, který bude svou misii sloužit v oblasti Skotska a Irska. 

Na druhou stranu to bude úžasná zkušenost, starat se sama o sebe, naučit se vyjít s druhou holkou, se kterou budeme 24 hodin spolu. Ovšem budu mít čas na studium písem, na duchovní věci, které jsou tak důležité, ale v kolotoči normálního života trochu opomíjené. Skvělá příležitost srovnat si všechno v hlavě a především pomáhat druhým. Někoho potěšit, někomu možná vnést radost a klid do života. A nebo se na někoho jen tak usmát. 

Děkuju moc rodičům, kteří mi tuhle možnost dali a já si tedy můžu užít posledních, zcela od starostí běžného života (škola, práce, později děti) oproštěných, svobodných 18 měsíců!

Moje správné rozhodnutí (this post also in English!)

Klikněte na kompletní seznam

Tak jo, myslím, že přišel čas, abych zveřejnila svoje zatím nejdůležitější rozhodnutí, které určitě změní celý můj život. Mnozí z vás ví, že jsem členkou Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů. Jsem velmi vděčná svým rodičům, kteří mě k víře v Boha přivedli a umožnili mi rozhodnout se podle sebe, jestli chci věřit nebo ne. 

Ok, I think it's time to share with you my biggest decision ever which will change my life, for sure. Many of you know I am a member of The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints. I am very grateful for my parents, who brought me up in the faith and alllowed me to decide if I want to believe or not.

Jako mladí lidé (tedy zvláště kluci, ale holkám je tato možnost taky dána) jsme povzbuzováni, abychom šli na misii. Je to možnost podělit se o svou víru, nabídnout tu radostnou zprávu, že nemusíme být zatraceni pro své hříchy, ale skrze pokání a oběť Ježíše Krista můžeme být opět očištěni do svých chyb a stát se znovu čistými. Jediné, co je k tomu zapotřebí, je uvěřit.

We are encouraged, as young people in the church, to go on a mission. Especially the boys but the girls have the same opportunity if they want. Mission is the about sharing the gospel that we do not have to be condemnated for our sins but that through the repentace and the Atonement of Jesus Christ we can be pure again. The only thing we need is to believe.

Misie obnáší pro kluky dva roky (pro holky rok a půl) hlásání evangelia ostatním, intenzivního studia písem, učení se samostatnosti, službě druhým a hlavně přibližování se Bohu. Po intenzivních modlitbách a rozmýšlení jsem se rozhodla jít na misii. Vím, že to nebude vždy jednoduché, ale těším se na to a jsem připravená tvrdě pracovat. Teď už jen čekám na své povolání.

Mission means two years  for boys (one and a half for girls) of preaching the gospel, intensive scripture studying, learning self-reliance, serving others and becoming closer to God. After much prayer and considering, I chose to go on a mission. I know it will not be easy all the time, but I am ready to work really hard and am so excited !!! Now, I am just waiting for my mission call.

V současné době slouží na misii více než 80 000 misionářů a misionářek v 405 misiích světa. O povolání každého misionáře rozhodují generální autority Církve, které s modlitbou vybírají, kde bude budoucí misionář sloužit. Tak i já můžu být povolána do KTERÉKOLI misie po celém světě... a protože všech svým přátelům a známým dávám možnost tipovat (ten, kdo bude nejblíže dostane čokoládu!), máte ji i vy! Už mám tipy na ostrovy Fidži, Peru, Hawaii, Itálii, může to být i Česká republika a já se docela dobře vidím na misii ve Vladivostoku (Rusko)... :D Ne, ale to si dělám legraci, protože půjdu tam, kam chce Pán, abych šla, ale říkala jsem si, že bych radši někam do tepla než do zimy... a tak by mě nepřekvapilo, kdybych muselo překonat tuhle překážku.

Currently there are more than 80,000 of missionaries in 405 missions all over the worlds. The general authorities decide where the missionary candidate will serve with prayer. So, I can be called to ANY mission all over the world as well... and because I have given this chance to tip to all my friends, you have it too (who will be the colest will get a chocolate)!!! I have some tipps for Fidji, Peru, Hawaii, Italy, it can be the Czech repubilic as well...and I can imagine myself in Vladivostok (Russia)...? No, I am just kidding because I will go where the Lord wants me to go. However, I was thinking that maybe warmer climate would be nice so i wouldn't be surprised if I were to overcome this trial.

Tady je seznam všech misií. Kdo chcete, napište mi do komentářů nebo na mail svůj tip a přilepím vám vlaječku do veeeliké mapy světa, kterou máme v předsíni.

Here is the List of all missions. Who wants write me your tipp to comments or on email, I will be happy to make you a little flag for my huge world map in our hall.

Zpomalit

Vždycky je co dělat, kam spěchat a proč nemít čas na to se zastavit a zklidnit. Tohle se nikdy nezlepší ! Zpytovat svědomí a omluvit se. V klidu si nachystat jídlo a sníst ho jinak než ve stoje nebo v poklusu. Usmát se na lidi kolem sebe a prohodit s nimi pár slov. Tak proč si neužít chvilku klidu?

Tahle je z výletu na Kočičí hrádek ve Slatiňanech. Ideální výlet pro děti... nebo procházku ve dvou (ať už vypadáme jako banditi z Bang nebo ne, bylo tam krásně)!

Hlavu vzhůru!

Dnes jsem málem propadla smutku kolik učení nemám a co všechno bych měla ještě stihnout, abych si mohla alespoň z části užít zítřek jako část víkendu. Potom jsem se smířila s tím, že to bude prošprtaná sobota. Opakuju si, že miluju školu. A maturitu z biologie, písemky z fyziky a z chemie. Vždyť za chvíli už nebudou a všechno bude jiné. Tak si ten poslední rok přece pořádně užiju, ne?

A pak jsem si ještě vzpomněla, že štěstí člověka spočívá v něm samém. 

To rozhodnutí je na každém z nás. 

Tak jsem se na chvíli zastavila a řekla jsem si, že budu veselá a budu to všechno brát s nadhledem. 

A začala jsem sčítat svá požehnání.

A najednou jsem se cítila úplně šťastná.

Rozhodla jsem se taková být.

Krásný pátek a hlavně - buďte veselí a hlavu vzhůru ať se děje cokoliv!

Osobní pokrok

Tuto neděli mě na mladých ženách čekalo velmi příjemné překvapení. Před časem jsem dokončila program vlastního rozvoje pro mladé ženy (dívky ve věku od 12 do 18 let), organizovaný Církví Ježíše Krista Svatých Posledních Dnů. Je to dobrovolný program, který je založen na rozvíjení 8 základních hodnot, "...kterými jsou: Víra, Božský charakter, Vlastní cena, Poznání, Volba a zodpovědnost, Dobré skutky, Poctivost a Ctnost...". Ke každé z těchto hodnot je požadováno splnit 6 zkušeností a jeden projekt (návrhy na zkušenosti - činnosti a na projekty jsou v příručce Osobní pokrok, ale samozřejmě je možnost vymyslet si danou činnost nebo projekt sama). 

Z počátku jsem nevěděla odkud mám začít, ale potom jsem se konečně pustila do "díla". Prostudovala jsem si příručku a začala hned první zkušeností u hodnoty Víra. Úkolem bylo pravidelně se modlit ráno i večer po dobu 3 týdnů. Tehdy mi bylo 12 let a modlila jsme se pravidelně, ale jen večer. Tak jsem to začala dělat a samozřejmě, že jsem s tím po 3 týdnech nepraštila, ale vytvořila jsem si úžasný návyk, ve kterém chci pokračovat už napořád. Potom už následovaly další činnosti a projekty. Mezi ty zajímavé bych zařadila třeba projekt starání se o zeleninovou zahradu... můj první pokus dopadl katastrofálně! Na zahrádce jsem zasadila saláty, které pobil déšť  a sežrali slimáci, mrkev, kterou jsem zakopala 30 cm pod zem, takže vůbec nevyrostla a nakonec jsem ji nechala zarůst a všechno zbylé se udusilo pod džungloidním plevelem. :D 

Vždycky všechno nevycházelo, ale některé věci se zase povedly - třeba když jsem zorganizovala taneční večer pro naši odbočku nebo se naučila (alespoň trochu) dirigovat církevní písně... Celkově jsem cítila jak se měním a jak mi to pomáhá stávat se stále lepší a lepší. Program se nejmenuje Osobní pokrok nadarmo, myslím, že u mě nastal posun značný (alespoň co se mého uvědomění si věcí týče). Každopádně mi to přineslo spoustu radosti a jsem šťastná, že jsem měla příležitost se tohoto programu zúčastnit. Po 5 letech snažení jsem tedy tento skvělý program dokončila a teď v neděli jsem dostala nádherný medailon za dokončení. :-)