Naučit se žít sama se sebou

Ti, kteří mě znají ví jak moc upovídaná jsem. A jak mám stále potřebu se s někým družit, seznamovat, no jednoduše, nejsem žádný "pavouk". A člověk jako já se rozhodne strávit mini dovolenou téměř sama. Nejdříve mě to děsilo, ale myslím, že jsem si tuto výjimečnou příležitost vychutnala naplno.

Jelikož jsou právě jarní prázdniny a já jsem se rozhodla, že nemám nic lepšího na práci (maturita je ještě táákhle daleko) než si udělat dovolenou, ocitla jsem se na jeden celý a půl dalšího dne úplně samotná v Praze (moje dovolování trvalo už vlastně od pátku až do dneška...ale opravdu sama jsem tedy byla v pondělí).

Zde jsou některé mé poznatky:

• neplánovat moc dopodrobna (stejně se všechno ještě tisíckrát změní)
• usmívat se na všechny a na všechno
• užívat si toho, že vás nikdo netahá z obchodu ven ani dovnitř
• můžete si odpočívat kdy chcete a kde chcete a jak dlouho chcete
• klidně můžete jezdit metrem tam a zpátky, zpátky a tam (a nikdo nepozná, že jste úplně ztracení)

Tak se stalo, že jsem strávila podstatnou část dne v botanické zahradě Karlovy univerzity, pár hodin na Vyšehradě kocháním se úúúžasným výhledem na Prahu, procházením se po Hradčanech a jen letmou návštěěvou obchodů... ovšem pravidelnou návštěvou všech pekáren, které byly v dosahu...

Občas je jednoduše příjemné uspořádat si myšlenky, věnovat čas modlitbě, rozjímat a nemluvit.

A užívat si přítomného okamžiku, protože ten je právě teď a nebude se již nikdy opakovat. Takže jsem všemi deseti pro citát, který má moje kamarádka na lednici: "Život je nejistý, začni moučníkem!"